Výchova víry

Dítě je dar, který nám byl svěřen Bohem a Bůh od nás očekává, že svému dítěti či dětem zprostředkujeme poznání Boha a jeho vztahu s námi. Ten je vyjádřen v biblickém pojmu SMLOUVA, jehož vysvětlení najdete pro sebe na stránce SLOVNÍČEK POJMŮ.

Dítě je od malička otevřené pro Boha, setkání s Ním mu působí velkou radost.

Dítě zajímají jen podstatné skutečnosti a setkání s Bohem k nim určitě patří. Čím je dítě mladší, tím lépe se na tyto podstatné věci soustředí, a ty je naplňují radostí a pokojem.

Úkolem rodiče je umožnit dítěti setkání s živým Bohem a poznat potřeby dítěte. Dítě, jehož potřeby jsou naplněny, je šťastné dítě.

Ke spirituálním potřebám dětí patří:

• bezpodmínečná a respektující láska a přijetí (ta dává dětem svobodu v objevování světa a radost); děti by se měly nejprve setkat s Bohem, který takto miluje člověka;
• smysl: poznávání podstaty a řádu světa a jeho dodržování pravidel ze strany dospělých (dítě, které vyrůstá v prostředí, kde není žádný pro něj srozumitelný řád, je nešťastné); asi od šesti let patří k poznávání řádu světa i vnímání času a objevování souvislostí;
• aktivní spolupráce: dítě nemá rozvinutou mentální kapacitu na to, aby tiše sedělo a přemýšlelo, ale potřebuje prostředky k tomu, aby mohlo samo pracovat; z této práce na objevování Božího díla pak může vyrůst modlitba;
• úžas: toho dosáhneme tím, že mu poskytneme podněty, nad kterými bude žasnout, a tak si také vytvářet správný vztah k Bohu - vděčnost a úžas nad jeho nádherou a velikostí;
• ticho, podněty, materiál a prostředí k soustředěné práci, která je prostorem pro rozjímání dětí, zvnitřnění, ze kterého může vzejít spontánní modlitba: chvála a díky, později prosby.

Boha můžeme poznávat různým způsobem, On sám se lidem dal poznat a neustále v tom pokračuje. Naším úkolem je zprostředkovat jeho živou přítomnost dětem tak, aby s Ním navázaly láskyplný vztah, vytvářely si o Něm co nejpravdivější obraz a žily ve společenství s Ním. Nástroj, který k tomu CÍRKEV má, se nazývá KATECHEZE.

Kérygmatická a antropologická katecheze s dětmi

Úkolem církve, kterou pro malé děti zastupují na prvním místě rodiče, je hlásat radostnou zvěst - evangelium o milujícím Bohu, který se o nás stará a je stále s námi. To se opírá o velikonoční svědectví o Boží lásce, kterému se říká KÉRYGMA. Kérygmatická katecheze umožňuje (nejen) dětem setkat se s živým Bohem, zakusit jeho projevy lásky, navázat s ním vztah a utvářet si o něm co nejpravdivější představu.

Prakticky toho dosáhneme tím, že se s dětmi soustředíme na přítomnost živého Boha:

• v projevech Boží lásky v našem životě (vše dobré, co máme, máme od Boha)
• v PÍSMU SVATÉM, ve kterém Bůh obdarovává člověka a zve ho ke spolupráci
• v LITURGII, kde Bůh koná prostřednictvím Ježíše přítomného v církvi a jejích SVÁTOSTECH
• v srdci člověka, kde Bůh přebývá, aby v něm rostlo BOŽÍ KRÁLOVSTVÍ.

Na tyto Boží dary se učíme odpovídat v modlitbě chválou Boha a děkováním. 

Poté, co děti duchovně "povyrostou" a mají na to i mentální schopnosti, je třeba hlásání rozšířit i o tzv. ANTROPOLOGICKÝ ASPEKT. Tím je míněna odpověď člověka na poznanou Boží lásku. Té je dítě schopné přibližně od šesti let, kdy dokáže rozlišovat dobré a zlé a vnitřně se rozhodovat pro dobré.  Cílem takového počínání je naplnit to, co Bůh naším stvořením zamýšlel: 

A Bůh řekl: "Učiňme člověka ke svému obrazu, podle naší podoby. Ať vládne nad mořskými rybami, nad nebeskými ptáky, nad krotkými zvířaty i nad celou zemi i nade všemi drobnými živočichy, kteří se pohybují po zemi." Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu ho stvořil; stvořil je jako muže a ženu. (Gn 1, 26-27)

V katechezi se tedy zamýšlíme nad tím, jak se stávat podobnými Bohu a jak se to projeví v našem myšlení, slovech a jednání.

Poznámka: v katechezi s malými dětmi vůbec nepoužívejte tzv. naukový model katecheze, který vznikl v osvícenství a přijal metodu školního vyučování: namísto hlásání radostné zvěsti se vysvětlovaly a vyučovaly pravdy víry, kterým se děti učily zpaměti, docházelo k redukci modlitby na povinnost a důraz byl kladen na znalost a dodržování přikázání a "užívání" nadpřirozených prostředků - svátostí. Tento model je pro vnitřní motivaci k víře, vytvoření vztahu s Bohem a růst ve víře směrem ke zralosti nevhodný. To ale neznamená, že děti nejsou vedeny k lásce a životu podle Božích přikázání, jen cesta je jiná a jsou na ní respektovány přirozené potřeby a schopnosti dětí.